Aktuality

Od výcviku k přeletům

9.10.2023

Jaká je v Aeroklubu Beroun cesta od přípravky až k prvním plachtařským úspěchům? Zeptali jsme se dvou mladých a nadějných bubovických pilotů – Petra Hoška a Filipa Mrštného.

Peťulíne, kdy Tě poprvé napadlo začít se věnovat plachtaření a proč sis pro výcvik vybral právě AK Beroun? 

Vlastně ani nevím. Asi někdy v 9 letech na jednom leteckém dni, kde mne jeden hodný pán svezl v „Trenérovi“. Co se aeroklubu týče, rozhodoval jsem se mezi Kladnem a Bubovicemi – obě letiště mám relativně blízko. Nakonec vyhrály Bubovice.

Plachtařský výcvik trvá dlouho, často dále než rok. Jak ses vypořádával s tím, že budeš mít celé měsíce statut žáka ve výcviku, že z tebe nebude hotový pilot během pár týdnů?

Abych se přiznal, tak tohle jsem asi nijak neřešil. Důležitější pro mne bylo, že mohu být na letišti, dělat, co mě baví, a učit se nové věci.

V kokpitu větroně sedí pilot sám, na letišti – nebo dokonce v poli – ale potřebuje kolem sebe další lidi. Je pro tebe plachtařina spíš individuální, nebo spíš týmový sport? 

Pro mne osobně je to obojí. Kolektivní hlavně proto, že si musíme navzájem pomoct, abychom si všichni mohli „skočit“. Létání ve skupinkách nebo ve dvojím v Blaníku pak má také něco do sebe. Rád si ale také často na přeletu ztiším (pouze ztiším, NEVYPÍNÁM!) rádio a letím si podle sebe, jak se mi zachce.

V roce 2016 jsi získal Bubovického holoubka – ocenění pro nejlepšího žáka roku. V roce 2020 sis prvně zazávodil na Safari ve Dvoře Králové a o rok později už jsi skóroval na Mistrovství republiky juniorů. Cos musel pro takový úspěch udělat a jak tě tenhle výrazný průlom ve výkonnosti ovlivnil?

No, zase takový úspěch to nebyl. Hodně štěstí, pár strategicky umístěných stoupáků a kupa zkušeností a poučení z přistání do polí. A jak mě to ovlivnilo? Tak, že jsem letos všechny zkušenosti zahodil a navýšil počet polních přistání. Ale tak člověk se pořád učí – a příští sezonu zkusím létat lépe.

Předpokládám, že se bezmotorovým létáním chceš zabývat i v budoucnu. Co tě na něm přitahuje a proč si myslíš, že stojí za to se mu věnovat?

Mohl bych tady zmiňovat takové ty omílané fráze, jako že ta volnost, svoboda pohybu, klid a mír a tak. Ale na rovinu: svoboda pohybu je i u motoráků a nepamatuji, že bych někdy byl na přeletu v klidu. Pro mne je plachtařina cenově dostupná forma létání, kdy každý let je jiný. I adrenalinu, jestli člověk najde stoupák, je tu dost. Ale hlavně mě to baví a mám vždy spoustu myšlenek, co jsem mohl udělat lépe a jak se příště zlepšit.

***

Filipe, kdy Tě poprvé napadlo věnovat se plachtaření a proč sis pro výcvik vybral právě AK Beroun?

Létání se mi vždycky líbilo a přes plachtění jsem se chtěl dostat dál na motorová letadla. S plachtěním se také dalo začít dříve a není tak finančně náročné. AK Beroun byl pro mě nejblíže, tudíž jsem ani nad jinou alternativou nepřemýšlel.

Jak ses vypořádával s tím, že budeš mít dlouhé měsíce statut žáka ve výcviku a nebude z tebe pilot na počkání?

Statut žáka mi vyloženě nevadil a ze začátku jsem bral pilotní zkoušky jako velice vzdálený cíl. Ale nakonec ani to tak dlouho netrvalo. A výcvik samotný mě bavil.

Je pro tebe plachtařina spíš individuální, nebo spíš týmový sport?

Určitě z velké části týmový, jinak bychom se ani nedostali do vzduchu. Ale jakmile se vypneme a nejsme předem domluvení, že si budeme pomáhat, tak letí každý sám za sebe.

Sóloval jsi v létě 2021, o rok později máš první záznamy na CPSce, v letošním roce rovnou účast na závodech – a na Safari poháru Ti chyběl jenom kousíček k výstupu na bednu. Cos musel pro takový úspěch udělat a jak tě tenhle průlom ve výkonnosti ovlivnil?

Když se nad tím zamyslím, tak jsem pro to v podstatě nic nedělal, kromě splnění podmínek našich instruktorů, abych na závody vůbec mohl jet. Závody mi, co se týče výkonnosti, daly určitě hodně. Myslím si ale, že je to hodně způsobeno prostory TMA, které nás tady v Bubovicích výškově omezují. Kdybychom lítali standardně z jiného letiště, tak by to asi ani takový skok nebyl.

Co tě na bezmotorovém létání přitahuje a proč si myslíš, že stojí za to se mu věnovat?

Plachtění je sport, ve kterém se dá závodit, což se mi velice líbí. Je to hon za energií a i krátký přelet je „výkonem“. Proto se tomu určitě budu věnovat i nadále.