Jít na hlavní stránku

Aktuality

Loučíme se s Vlašimí

2.8.2020

Pátek 31.7. je prohlášen dnem málo létaných typů. 

Začíná ho Tomáš Fíla přeškolením na VSO10 - to je pro něj zatraceně málo létaný typ, protože v něm v životě neseděl. Z plochy ho bedlivě kontroluje Matějíček a ve vlečné sedí Honza Liška, který má dost starostí, aby při přistání na vlečném laně nepřitáhl na letiště kombajn, jenž tu krouží v pšenici v bezprostřední blízkosti dráhy. Naopak do dobře známého typu usedá Marek Lapiš, v Cirrusu je jako doma a s nadeklarovanou třístovkou se do prvního pokusu pustí už kolem půl dvanácté - není ale úspěšný, po necelé třičtvrtěhodině je podmínkami přinucen k návratu na letiště a na další pokus si moudře počká až do čtvrt na dvě. I Peťulín s Pavlem obsadí typ jim dobře známý: Blaník 3702, se kterým závodili letos ve Dvoře Králové. Jejich prvotním záměrem je dvoustovka, když se ale dozvědí, že klubová třída na mistrovstí republiky v blízkém Táboře má dnes v plánu dvě stě padesát, uskrovní se s Blaníčkem na stopadesátku. Petr Novotný se dnes usídlí v ASKčku, aby se s ním lépe obeznámil, a Petr Lívanec vyfasuje L33, se kterou zatím taky nejsou právě nejlepší přátelé. Oba ale plánují zůstat jen místně, stejně jako Honza Liška, který vsadí na jemu dobře známý zelený Blaník 6706. 

Termické podmínky sice vypadají příznivě, ale v praxi se ukazuje, že nejsou ani zdaleka ideální. První se s termikou rozkmotří Petr Lívanec, který se vrací na letiště asi po půlhodině kroužení. Když ale vidí, jak úspěšně se ve stoupácích vrtí jeho kluboví kolegové, dá si ještě jeden start - dneska si ale s Termoskou prostě nějak nerozumí a po půlhodině letu je opět zpátky na zemi. I na přeletech se ale ukazuje, že situace není lehká: Peťulín s Pavlem otáčejí svůj Blaník ještě před plánovanou Jihlavou, kdesi u Havlíčkova Brodu, a Mára namísto letu na původně plánovaný Křižanov uhýbá z dálnice D1 už v Jihlavě a směřuje přes Pelhřimov na jih, rovnou ke druhému otočňáku v Dačicích. 

Petr Novotný s ASKčkem přistává po sto šedesáti minutách místního létání s trapnou výmluvou, že se mu po tolika hodinách kroužení dělají mžitky před očima, ale přísahá, že nosí to výborně. Peťulín s Pavlem nakonec dotáhnou svůj zkrácený přelet do úspěšného konce (i když se místy pohybovali jen nějakých 400 metrů nad terénem, na Želivce si prý nechtěně z bezprostřední blízkosti prohlédli nedokončený tzv. Hitlerův most a nepochybně mají po tomhle přeletu oba zpocená nejen čela). Termická situace nad letištěm jim ovšem zachutná, chtějí si ještě trochu pokroužit místně, za pár minut ale tak jako tak přistávají. Postupem času se i místní kroužiči jeden po druhém vracejí na domovskou ranvej, a ve finále přivítáme z přeletu také Marka Lapiše s Cirrusem. Kolem šesté hodiny tedy dnes můžeme začít uklízet hangár - a nečeká nás vůbec žádná záchranná výprava do polí ani na okolní letiště. Jeden z domácích ultralightistů potvrzuje naši teorii, že termika dnes nebyla ideální - musí se ještě večer vypravit se svým letadlem přitáhnout zpět do Tábora pár méně šťastných účastníků republikového mistrovství, kteří posedali, kde se dalo. Spokojeně se tedy vzájemně plácáme po ramenou, úspěch oslavíme řízky v blízké hospodě v Kondraci a u skleničky se to pak jen hemží ambiciózními plány na zítřejší tratě. Zdá se, že budou mít ti závodníci v Táboře zítra dost co dělat, aby našemu mančaftu stačili!

V sobotu vstáváme brzy - jeden z Vlašimských pilotů chce v sedm ráno odletět svým letadlem, které má shodou okolností uložené až dáááleko vzadu v hangáru, a tak už po půl sedmé kmitáme kolem a vyskládáváme veškerou techniku ven na plochu. Když se po sedmé konečně dostaneme k hrnku kafe a nějaké té snídani, je zřejmé, že se na nás podepsalo jak brzké vstávání, tak fakt, že jsme tu už týden a denodenní intenzivní provoz si začíná vybírat svou daň na naší fyzické i psychické stránce. Čas rozhodnutí ted odkládáme až na 12:00 a do té doby si užíváme poklidné, až lenivé dopoledne. 

O to horečnatější aktivita ale vypukne potom. Nebe je sice modromodré, bez jediného mráčku, ale předpověďmi slibovaná termika tam někde je - a je třeba ji nepromarnit. Přípravy k letu samozřejmě zahrnují i deklarace plánovaných tratí (ale pravdou je, že zas tak moc ty mistry republiky v Táboře prohánět nebudeme): Filous s L33 na 100, Pavel Kuriščák v Cirrusu a Peťulín ve VSO10 si chtějí zopakovat již včera plánovanou stopadesátku Jihlava - Přibyslav, Lišák se s Fandou Rusem chystají v Blaníku na odvážnou stovku Světlá nas Sázavou - Pacov, a dokonce i zapřisáhlý místní kroužič Petr Novotný zjistí, že jeho včerejší místní trať dá při troše snahy v součtu skoro padesát kiláků, což hbitě nadeklaruje a zkusí to dnes znovu, aby taky nějaké ty body na CPSce uhrál. Skutečně místně tak zůstává kroužit vlastně jen Petr Lívanec v ASKčku. 

Zatímco Matějíček ve VNC střílí do vzduchu jeden náš větroň za druhým, objeví se na startu vlašimský Blaník OK-6815 s posádkou David Říha - Dan Devečka. Nějak se ale neblíží jejich vlečná, a když se pilotů ptám, kdo je dostane do vzduchu, zadoufají, že Viktor s Novemberem a Charliem. Matějíček má tedy ještě jeden vlek navíc. Vlašimského radiodispečera pak ze zvědavosti zpovídám, co plánuje vlašimský Blaník podnikat. Pánové prý jsou nejlepší plachtaři klubu a dneska jdou na dvě, tři hoďky ladit své plachtařské dovednosti v bezoblačné termice. Hmm, respekt.

Odpolední klid s éry ve vzduchu trvá jen asi do tří, kdy se ze svého minipřeletu vrací Petr Novotný, aniž by padesátku úspěšně dokončil. Ještě o něco horší je pak zpráva od tandemu Liška - Rus, že jim termika došla někde u Humpolce, a během deseti minut se hlásí i Filous se svých oblíbených polností v okolí Salačovy Lhoty. No, zábavy na celé odpoledne. Naštěstí aspoň Cirrus s VSO10 pokračují dál po trati a úspěšně dosedají na vlašimskou dráhu kolem čtvrté odpolední - to ještě nevědí, že obratem ruky budou muset vyrazit pro Filouse s jeho L33 (za Blaníkem na Vysočině už tou dobou míří Mára s Petrem Novotným). Akorát Petr Lívanec, ve sladké nevědomosti, narozdíl od včerejška dnes dělá čest své pověsti pilota s dutými kostmi a bez starostí poletuje kolem letiště až do večera. Než se nám podaří dostat všechna letadla i s piloty zpátky na letiště, odbije osmá večerní. Tou dobou už máme naštěstí část flotily v transporťácích, a zbytek přivezou polní týmy rovnou úhledně sbalený, takže můžeme zaslouženě zapít další úspěšný den.

Je třeba přiznat, že když se v neděli ráno vykulíme z postelí, jsme vlastně docela rádi, že už se dnes stěhujeme zpátky domů. Z celého týdne jsme zůstali na zemi jen jednou (a to ještě kvůli silnému větru, ne kvůli mizerné termické situaci), jinak celou dobu kmitáme jako fretky. Na počasí si zkrátka letos vůbec nemůžeme stěžovat, na rozdíl například od loňské Moravské Třebové. Intenzivní provoz nás ale všechny celkem vyčerpal, takže jsme rádi, že dnes můžeme je nabalit kufry aut, zapřáhnout trasportní vleky a vyrazit k domovským Bubovicím. Provází nás přeháňka, která dokonce asi o hodinu přibrzdí plánovaný převlek zeleného Blaníku za VNC, ale o jedenácté dopolední už se všichni - vzdušný i pozemní tým - společně shledáváme na bubovickém letišti. Z posledních sil ještě všechna letadla složíme (ta z včerejších polních přistání zaslouží i pořádně vydrhnout) a uklidíme do hangáru. V součtu jsme za uplynulý týden uskutečnili přes 122 plachtařských letových hodin, soustředění tedy považujeme za nadmíru úspěšné. Než se rozloučíme a zamíříme domů, ještě si připomeneme, že v sobotu 8.8. začíná soustředění určené pro žáky. Jo, pořád se něco děje.