Aktuality

Stále ve Vlašimi

30.7.2020

Středa 29.7. je od samého počátku jednoznačně přeletový den, všechno tomu tedy přizpůsobujeme. 

Už od osmi ráno kmitáme kolem hangáru, abychom dali dohromady rozložené Blaníky. Jde nám to o něco pomaleji než včerejší rozborka - je totiž známou věcí, že čím víc lidí letadlo skládá, tím pomaleji to jde, a nám pomáhá nejen včera přicestovavší Kamil Havelka, ale odbornou radou také dnes dorazivší Víťa Zárybnický. Po deváté ale máme flotilu připravenou ke startu a o půl jedenácté začínáme startovat. 

První jde do vzduchu, jako již tradičně, Marek Lapiš, který si chce zopakovat svůj pondělní nedokončený Křižanov - Tachov, ale tentokrát fikaně v pořadí Tachov - Křižanov. Hned za ním je do éteru vypuštěn Peťulín ve VSO10 na trať České Velenice - Hodíškov, a stejnou trať chtějí obkroužit v ASK21 i Pavel Kuriščák a Petrem Lívancem. Tomáš Fíla má v L33 nadeklarovanou trať Jihlava - Studená, Honza Liška se s Milošem Matějkou vypravují v Blaníku na Třeboň - Havlíčkův Brod. Peloton pak uzavírá Petr Novotný, který prohlásil, že se na nějaký přelet může vykašlat a chce si zalétat jen místně. 

I když na pohled podmínky vypadají ideálně, v praxi to tak úplně není. Po hodině od startu se ASK hlásí z pole kousek za Smilovými Horami. To je naštěstí jen asi pětadvacet kilometrů daleko, hned po rychlém obědě se tedy pod vedením Kamila balí polní tým a míří tam. Posádka je evidentně v dobré náladě, protože Pavel se ještě mezi brázdami raduje, že jsou dnes s Petrem průběžně první na CPS! Ještě než k nim ale dorazí záchrana s transporťákem, už se po rádiu hlásí Filous s tím, že se pohybuje kdesi u Humpolce a počasí se mu tam krajně nelíbí, asi se vrátí domů. Zatímco je ASKčko skládáno do vleku, Filous dodává, že se mu počasí sice pořád nelíbí, ale ještě nesedí. A když ASK zamíří v transporťáku směrem k Vlašimi, Filous vítězoslavně reportuje, že Humpolec sice ještě pořád nemá rád, ale tamější pole už nevyhlíží a je na cestě domů, což kvitujeme s radostí. 

Sledujeme taky Peťulína, který pokračuje na trati do Českých Velenic. Je zřejmé, že na jihu republiky to má docela obtížné. Posádka Liška - Matějka dokonce upustila od otočňáku v Třeboni a otáčejí na východ k HavlBrodu. Peťulín se ale nevzdává nikdy, letí svoji třístovku, i když se podmínky jednoznačně zhoršují (o dvacet kiláků z Třeboně do Českých Velenic bojuje hodinu). To Mára to má na plachtařské dálnici na háku, Tachov má dávno za sebou a blíží se zpět k Vlašimi, aby se vypravil ještě na východ republiky, směrem ke Křižanovu. 

Kolem čtvrté odpolední ztrácíme Peťulína z radarů a vzápětí nám volá Palda z Bubovic, že mu Peťulín právě poslal zeměpisné souřadnice svého pole. Nám na WhatsAppu Peťulín polohu sdílet nemůže, protože je konec měsíce a už mu došla data. SMSku nikomu z přítomných ve Vlašimi poslat taky nemůže, protože ráno odletěl, aniž by na kohokoli z nás měl telefonní číslo. Je to prostě odvážný mladý muž. Klikáme tedy zeměpisnou polohu Peťulínova pole dle Paldových instrukcí do Google mapy - je to kousek za Třeští, bratru půldruhé hodiny cesty autem. Polní záchranný tým tentokrát organizuje Honza Liška, který s Matějíčkem úspěšně otočil Havlíčkův Brod, právě dosedl na vlašimskou ranvej a beztak neví, co s načatým večerem. 

Ostatním letounům se daří skvěle: Filous, přesně jak slíbil, dosedl s třiatřicítkou zpět ve Vlašimi a Mára moudře upustil od otočňáku v Křižanově a točí zpět domů už v Polné. Petr Novotný o půl šesté večerní úspěšně završuje svoji pětihodinovku. To s Peťulínem a jeho Vosou je to o fous horší: pole má pěkné, hezky posekané, ale vjezd na pole je hluboký a rozbahněný (a s takovým trochu zemědělským aroma), transporťák se přes něj nedostane, takže je třeba nechat jej na silnici, dostat Vosu k němu a po kouskách jí do vleku nanosit. Polní záchrana se tak trochu protáhne a Vosa i s Peťulínem a celým polním týmem nastoupí cestu zpět na vlašimské letiště až o půl osmé večerní, což nevyhnutelně znamená návrat až po setmění. Peťulína ale stávající situace nijak nedeprimuje, naopak velí konvoji zastavit dvěma slečnám procházejícím se po krajnici (což Honza jako řidič striktně odmítá s tím, že by si s nimi Peťulín stejně nevěděl rady, a Pavel Kuriščák jako spolucestující s tím, že při seznamování má on osobně jako minimální podmínku aspoň nesmrdět močůvkou). Na dotaz, v které fázi letu se Peťulín vzdal myšlenky na třístovkový přelet, nechápavě odpovídá, že přece nikdy! A tak ho vlastně letí i teď, na zadním sedadle modré Oktávky. A takové borce my v tom Svazarmu potřebujeme! 

Letový den můžeme tedy dnes prohlásit za ukončený až kolem půl desáté večer, a to nám ještě zbývají dvě nesložená letadla v transporťácích. Tohle cvičení ale, na konci sil, necháváme zase až na druhý den - a čtvrteční ráno tedy zahajujeme sborkou ASK a VSO. Už to začínáme docela dostávat do ruky. 

Po náročné středě ale plánujeme čtvrteční program jen velmi opatrně: Petr Novotný se dnes chce létání vzdát úplně, včerejší pětihodinovka se na něm zřejmě podepsala mírným úžehem. Ani Petr Lívanec se do letadla nijak nežene. Jen kamikaze-pilot Tomáš Fíla odvážně nadeklaruje stopadesátku, ale s poznámkou, že se do ní pustí jenom možná. Provoz tedy začneme přeškolením Peťulína a Pavla Kuriščáka na Cirrus. Pozemní přípravy už mají hotové, dnes je čeká kontrolní let s instruktorem Márou v ASK, a poté tři samostatné lety v Cirrusu. Ač jsou lety dle osnovy plánovány jako patnáctiminutové, klukům se ze vzduchu zpátky dolů moc nechce, počasí prý se začíná vyvíjet zatraceně příznivě a není čas ztrácet čas na zemi. To potvrdí i Honza, kterému přijedou na návštěvu rodiče a který vezme maminku na vyhlídku ASKčkem a krouží s ní nad Vlašimí dobrou třičtvrtěhodinu. Zatímco Pavel s Peťulínem se stále přeškolují (jejich seznamovací lety se protahují z patnácti minut k hodině), ostatní zvolna začínají mlsně pokukovat po zahálejícím letadlovém parku. Začíná samozřejmě Filous v Blaníku, a to krátce po poledni. Pak se ale přidávají Honza v L33, rozleží se to i Petrovi Novotnému, který naskočí do druhého Blaníku, Petra Lívance sice musíme ukecat, ale sedne si do ASK, a po přeškolení na Cirrus ho v pěstním souboji nad Peťulínem vyhraje Pavel Kuriščák a jde kroužit. Na zemi tak vlastně zůstané nevyužitá jen VSO10. Sice dnes vše létá jen místně, ale piloti si termické podmínky oproti včerejšku vyloženě pochvalují a na zem je vrátí až šestá večerní, kdy prostě vypnou termiku.  

Jeden domací pilot ultralightu si z nás sice večer u naší tradiční sklenky vína dělá srandu, že jsme víc kališníci než plachtaři, ale smázneme to s tím, že našemu způsobu lítání vlašimští moc nerozumějí, a dál pokračujeme v Peťulínově polosuchém sauvignonu. Až po zajímavém vědecko-kulturním zážitku, kdy pozorujeme ISS, jak vlétá do zemského stínu, zamíříme do postelí.