Aktuality

Druhý týden na Safari Dvůr Králové

11.7.2020

V sobotu 4. 7. 2020 se neoficiální mistrovství ČR dvousedadlovek překlopilo do své druhé poloviny. 

K veliteli letounu OK-3702 Petru Hoškovi, který za kniplem pokračuje i ve druhém týdnu závodů, se po odjezdu kopilota Pavla Kuriščáka připojuje Honza Liška. Situace je pro bubovický tým příznivá, protože po včerejší AAT disciplíně, ve které Peťulín s Pavlem zazářili, stojí na průběžném prvním místě. Příznivé je také počasí, meteorolog Mirek Šmíd nás na ranním briefingu přímo navnadí: interval by měl vydržet minimálně do 17 hodin, výšky základen kolem 2000 m, průměrná rychlost stoupání se předpokládá 2,5 m/s. Tomu odpovídá i ambiciózní trať - pro Blaníky je připraven polygon Kocbeře - Rudník - Pastviny - Úpice, celkem 176,49 km. Původně zamýšlený start v 11:15 je sice o půl hodiny odložen, ale před dvanáctou už se skutečně startuje a ve 13:06 je otevřena páska. Západní vítr pracuje v úvodních segmentech pro nás, Peťulín s Honzou kolem třetí odpolední úspěšně otáčejí hráz přehrady Pastviny, čeká je ale těžší část trati, kdy se musejí proti větru probojovat zpět k Úpici. Termické počasí navíc oproti předpovědi trochu slábne a hned několik pilotů končí v okolních polích. Ne tak náš letoun! Zdařilá pilotáž, dobrá intuice a také trocha nezbytného štěstí (v podobě strategicky umístěného kroužícího padáčkáře) nakonec naši posádku přivede o půl šesté večer po zdařilém přeletu zpět na letiště ve Dvoře - a AK Beroun se umisťuje jak v disciplíně, tak i průběžně na krásné bronzové příčce. Celou disciplínu dokončily kromě té naší jen dva další posádky, jednáse tedy o mimořádný úspěch - a ten mohou piloti hned zapít! Večer se totiž koná již tradiční vinná ochutnávka pod vedením sommeliéra Ondřeje Kuříka, a co nezvládla únava z pilotování, dokoná dvanáct vinných vzorků. Dlouhý a náročný den to byl. 

V neděli ráno se v přehledu výsledků dozvídáme, že byla s definitivní platností zrušena páteční AAT disciplína (kromě našich borců ji totiž uletěli jen manželé Příhodovi, a dvě úspěšné posádky na platnou disciplínu nestačí). Včerejší přelet je tak pro Blaníky jedinou platnou disciplínou a my s napětím očekáváme, zda se nám v příštích týdnech podaří uskutečnit ještě alespoň dvě další, aby byly vůbec platné celé závody. Dnešek tomu ale příliš příznivě nakloněn není. Ráno ani nestavíme letadla na grid a pro informace si přijdeme až na briefing v deset hodin. Slovo meteorologa, který vždy srší optimismem: “Starty dnes budou možné! Ale to je tedy asi tak všechno…” Bez vyhlídky na termické počasí je neděle prohlášena za neletový den, čehož využíváme na výlet do Hronova za Milošem Matějkou, který si tu na týden udělal plachtařskou dovolenou. Podnikneme s ním asi dvacetikilometrový pěší výlet po česko-polském pomezí (jen je trošku škoda, že jím vychvalovanou pstruhovou restauraci nakonec najdeme v ruinách a túru tak jdeme hlady).

Pondělní počasí je na dopoledním briefingu ze strany meteorologa komentováno: “Zkusmit se to musí!” Toho člověka nezastaví ani fakt, že venku poměrně silně prší (kolem poledního by prý srážky měly ustávat) a fouká téměř 10 m/s. Ředitel závodů tak chystá pro závodníky několik různých variant, které se budou vyhlašovat dle aktuálního stavu počasí, nakonec je ale rozhodnutí odkládáno a odkládáno až do 15:00, kdy je den definitivně prohlášen za neletový. 

V úterý nás hned ráno budí organizátorská SMSka s informací, že v 8:30 máme začít stavět grid. V rychlosti tedy posnídáme a postrkujeme Blaníka na pojížděčku. Pohled k nebi ale moc nadějí nevyvolává. Pod takovou zamračenou dekou, navíc s nejvyššími odpolednímí teplotami kolem 17 stupňů, bychom v Bubovicích akorát pevněji zamkli hangár a zatopili v krbu. Meteorolog: “Situace není jednoduchá. Máme tady cyklonální výběžek a z toho se nám vyvíjí ten hnůj.” No, konečně se aspoň v něčem shodneme. Odhodlání organizátorů uskutečnit nějakou další disciplínu je ale obrovské, a tak vyčkáváme a odkládáme start z původně plánovaných 11:30 na 12:30. Pak na 13:00. A na 13:30. Potom radši až na 14:30. Pak na 14:45. A ještě na 15:15, ale to už je fakt naposledy. A pak je den prohlášen za neletový, takže můžeme zase Blaníka dostrkat zpátky na kotvy. Celý den zakleknutí ve startovních blocích, zapikaní na letišti, bez možnosti zajet si byť jen i do města na kafe, protože každou chvíli to může doopravdy vypuknout. Nemohu v tuto chvíli nevzpomenout na našeho společného kamaráda Rendu Píchu a jeho slavný výrok: “Lítání je přehlídka prom**anýho času!” 

Ve středu je aspoň od rána jasné, na čem jsme. Potvrzuje to na briefingu i meteorolog: “Otravuje nás zvlněná studená fronta a zřejmě nás bude otravovat i zítra.” Dopoledne je tedy vyplněno vzdělávací aktivitou: juniorský vicemistr David Mach přednáší o plánování letu. Během přednášky se ale vzápětí ukazuje, že tenhle hoch dělá asi nějaký dost jiný sport. Cituji některá jeho zajímavá sdělení:

• Délku trati počítám takhle: délka intervalu (cca 10 hodin) x moje maximální rychlost ve špatném počasí (cca 75 km/h) = délka trati, tj. v tuhle neděli to bude asi na 750 km. 

• Startuju kolem deváté, nechám se vytáhnout do 2000 m a první hodinu jenom kloužu. Než se udělá termika, mám už sto kilometrů za sebou. 

• Když je meteosituace nepřehledná, vemu to kolem republiky. 

Čtvrtek se dokonce obejde zcela bez briefingu, den je prohlášen za neletový už ranní informační SMSkou. Možnost uletět dvě další platné disciplíny se tak kriticky omezuje na pátek a sobotu, o kterou by tím pádem musely být závody prodlouženy. Páteční ranní briefing ale jen zatluče hřebíček do rakve: silný vítr, srážky, mizivá využitelnost a odpoledne možnost bouřek, ve východních Čechách, kde právě jsme, dokonce i s krupobitím. Promýšlíme další strategii… Je jasné, že závody budou neplatné, a našemu Blaníku navíc dnes hrozí poškození kroupami. Diskutujeme tedy, jestli dáme přednost tomu letadlo na ploše dobře zabezpečit proti případné bouřce, nebo jestli ho raději úplně složit do transporťáku. Uprostřed debaty se k našemu týmu nakloní pan Příhoda, který tu létá se superblaníkem, a povídá: “Já vám prozradím svůj scénář. Jdu to rozebrat.” A tak se přidržíme příkladu zkušenějšího, letadlo v zájmu bezpečnosti rozmontujeme do Patranu, a když už ho máme tak pěkně složené, oželíme i pozvání na večerní party s řízečky, pivem a vyhlašováním vítězů a celý náš bleší cirkus přesuneme přes půl republiky zase zpátky do Bubovic. Transporťák i s letadlem s velkou úlevou zastrčíme do hangáru - Blaníkovi se naštěstí za celou dobu nic nestalo - zasedneme k večeři a zjišťujeme, že doma je doma a že se nám tady i na to zatracené počasí nadává o dost líp.

P.S.: Ty závody byly sice neplatné, ale posádka Hošek - Kuriščák - Liška - chvíli Doněk - a málem i Hodulák! z nich přivezla alespoň fiktivní bronz :) Gratulujeme!