Aktuality

Druhý týden na Safari Dvůr Králové

16.7.2019

Neděle 7.7.

Počasí je neletové, organizátoři ruší program jen přes sms a bez briefingu. Honza s Hedvikou se tak rozhodují odjet hned ráno. To má dva důsledky - zaprvé, musím si teď vést deníček, a zadruhé, jsme na to všechno s Peťulínem sami. Je to divný pocit, mít takhle jen ve dvou lidech na starosti aeroklubové letadlo. Vždycky všude byl někdo služebně starší, ale teď je to všechno jen na nás, abychom nic nerozbili, neztratili, nepomotali a nezapomněli. Tak doufám že žádný průšvih nevyrobíme. 

Odpoledne si krátíme výletem do Jičína (vybral Peťulín píchnutím do mapy naslepo). Řeknu vám, tahleta maloměsta jsou fakt docela malebná! Hřeb odpoledne představuje točená zmrzlina velikosti Jumbo.

Pondělí 8.7.

I přes původně chmurné počasí nás organizátoři stříli krátce po poledni do vzduchu. Pro Peťulína je to konečně první závodní start! V první půli se nám leti moc dobře, vyprovokování chumlem ostatních závodníků letíme v AAT úloze daleko. Při návratu na druhý otočný bod už to skoro vypadá, že budeme muset přistát zpátky ve Dvoře, ale stoupák se nakonec dostavuje. Nemohli jsme samozřejmě tušit, že to byl taky ten poslední, co jsme dnes potkali! Vynuceně tak přistáváme v Novém Městě spolu s dalšími dvěma blaníky. 

V úloze se umisťujeme na krásném 10. místě z 13. Každé umístění, kde nejsme poslední, je krásné! :)

Úterý 9.7.

Dnes bylo akorát požární cvičení. Nejdřív se grid stavět neměl. Pak ano. Nejdřív se mělo letět, a pak zase ne. Konec pohádky. Při čekání na pokoji jsem třikrát usnul.

Volné odpoledne jsme s posmutnělým Peťulínem zasvětili návštěvě Parku Narodowego Gór Stołowych. Náladu nám to spravilo, skalní útvary a výhledy byly vstkutku úchvatné! Až bude zase neletový den, stojí za to se tam vrátit.

Středa 10.7.

Než jsme se nadáli, najednou jsme byli na gridu s AAT tratí v ruce a startovalo se. Zatímco v doma v Bubovicích kluci točili pětimetry, my točili s houfem 6 dalších blaníků mizernou nulu poblíž letiště a trvalo kolem půl hodiny, než jsme se dostali zpátky aspoň na výšku vypnutí.

Potom se počasí začalo zlepšovat, mluvčí závodů na webu začal do aktualit psát dokonce obraty jako “malá austrálie” a podobné superlativy. To se ale asi nějak nevypropagovalo do míst, kde jsme byli my. Po neustálém krachování kolem desátého kilometru od letiště jsme konečně vytočili první lepší stoupák, abychom hrdinně nasadili na trať a ještě hrdinněji po pár minutách roztočili kolo o ULL plochu Třebihošť, kousek od Zvičiny. Dost nám pomohlo, že jsme zmíněnou plochu výletnicky navštivili s Peťulínem před pár dny, protože ze vzduchu není moc poznat, že se tam dá přistávat jen z jihu, že je kolem plochy elektrický ohradník a že ta cesta co vede přímo napříč se dá normálně přejet :) Krátce po nás si k nám přisedli kamarádi z Kolína v FL.

Ze Dvora nám ochotně vypravili vlečnou (silnou a těžkou Cessnu), protože plochu dobře znají a zjevně z ní často dělají převleky. Vzlet z plochy byl skutečně zážitek na celý život. Jednak proto, že jsme poprvé startovali za lanem na vlekání z pole, které je skutečně hodně krátké. Druhak proto, že majitele plochy nenapadl lepší nápad, než dát si větrný pytel na železnou tyč vystrčenou hodně blízko kraje dráhy, na který nás sfoukával boční vítr. Naštěstí místní věděli co dělají a naše obavy byly liché. Cessna nás utrhla do vzduchu ještě daleko před tyčí a my se mohli v klidu držet dál ke straně a bezpečně se vyhnout.

V konečném zúčování jsme nakonec skončili na krásném předposledním místě. I naši další kolínští rivalové v FI nás předletěli asi o 4 km :) Z výsledků je patrné, že den byl hodně o štěstí - kluzáky, které jsme pravidelně na začátku překružovali nakonec disciplínu doletěli s úžasnými 150+ kilometry a naopak někteří jiní zkušení borci a vítězové předchozích disciplín také popadali po polích. 

Fiasko jsme zajedli burgerem v Trutnově.

Čtvrtek 11.7.

Všechny předpovědi počasí se shodovaly na tom, že čtvrtek bude posledním letovým dnem závodů. Na začátku to sice tak úplně nevypadalo, při startech popadala na zem spousta větroňů z klubové třídy, ale my s blaníky jsme se ve vzduchu nakonec udrželi. Hned ze začátku jsme se navěsili na ostatní závodníky, díky kterým jsme se nebáli proniknout do velkých hlubin AAT sektoru.

Tam nás sice rychle setřásli, ale i tak nás to dovedlo k nejkvalitnějšímu přeletu těchto závodů, dlouhému přes 170 km a s průměrnou rychlostí konečně větší, než maximální rychlost v obci :) V otázce konečného bodování nám to stejně nebylo nic platné, protože vítězové v AY obletěli sektory s průměrnou rychlostí 84 km/h - kdokoli je daný den pomalejší než ⅔ nejrychlejšího, nedostává žádné body za rychlost. Tak jsme tedy skončili na děleném 8. místě společně se 4 dalšími kluzáky a tedy se stejným bodovým ziskem jako naši nejbližší rivalové BA a FI. Naopak kolínští ve FL jako jediní zkrachovali hned na prvním rameni, což nás vyneslo na celkové pěkné 10. místo ze 13!

Pátek 12.7.

S Peťulínem spíme do 12 hodin dopoledne. Bratrskou pomoc se složením Blaníka nám ochotně poskytli náhodně kolemjdoucí plachtaři z Moravy. Večer je vyhlášení výsledků následováno gulášem. Cíle, které jsem si vytknul před závody byly splněny a překročeny! 1) přežil jsem, 2) nic jsem nerozbil a snad ani neztratil, 3) nejsme poslední! 4) neudělali jsme ostudu! Co víc si přát? Asi jen to, že tahle akce by se měla zase opakovat, optimálně s větším zapojením našich členů!