Aktuality

Juniorky, nebo radši junior camp?

23.7.2024

Michal Procházka je pilotem už od roku 2022, letos se ale poprvé vypravil na Plachtařské Mistrovství ČR juniorů – kde, mimochodem, získal 24. místo – a předtím absolvoval juniorský plachtařský camp PPJ (Program podpory juniorů). Jak ho tyhle zkušenosti v plachtařské kariéře posunuly?

Když srovnáš účast na juniorských závodech a na plachtařském campu, která z těch dvou akcí byla pro tebe jako pro začínajícího plachtaře přínosnější?

Asi závody. Camp fungoval vlastně jako příprava na ně. Létali jsme cvičné úlohy, jaké bychom létali na závodech, ale za doprovodu instruktora. Součástí byla i teoretická přednáška o typech závodních úloh, možnostech využívání různých zařízení, zkrátka o tom, jak letět co nejrychleji. Na campu nás bylo asi deset, takže atmosféra byla taková hodně rodinná. To na závodech jsem se zapotil daleko víc. Bylo tam přes šedesát lidí, meteorologické podmínky nebyly ideální a organizátoři nás posílali i do obtížných podmínek. Taky jsem se tam ale víc naučil.   

Jak se ti líbí plachtařská komunita, která se na podobných akcích schází? Co bys na těchhle lidech vyzdvihl?

Připadá mi, že se na těchhle akcích scházejí lidé, kteří tam jezdí vlastně „tradičně“. Každý rok třeba dva starší odejdou – juniorská kategorie je věkově limitovaná – a třeba zase dva, tři noví přijdou.

Dlouho jsem si myslel, že všichni plachtaři jsou takoví, jaké znám ze svého aeroklubu v Bubovicích. Ve skutečnosti je to ale strašně rozmanitá skupina. Kohokoliv potkáte na ulici, může to být plachtař. Na závodech nebo campu se lidi sdružují spíš ve skupinkách podle toho, jak se znají nebo jak si osobnostně vyhovují. Reprezentatni se baví spíš mezi sebou, my nováčci taky, ale každý se dokáže bavit s každým. I když s někým si sednu víc a s někým míň. Ale když přijdu a řeknu, že bych potřeboval s někým zajet pro kamaráda do pole, nějaký chlapík skočí do auta a jede se mnou – i když třeba ani nevím, jak se jmenuje.

Tvým domovským aeroklubem je stále AK Beroun, máš teď ale dobrou možnost srovnání s piloty z jiných klubů. Jak si podle tebe náš aeroklub stojí ve srovnání s ostatními?

Náš aeroklub je hodně tradiční, až bych řekl trochu staromódní. To  nemyslím špatně: Navijáková osnova, kterou u nás máme, dává žákům možnost získat trochu jiné zkušenosti než jen z aerovleků. Přísnější podmínky přeškolování na nové typy zase zajistí, že jsou piloti vylítanější. Občas slýchám, že v jiných aeroklubech při přezkoušení nedostatečně zkušený pilot rozbil letadlo. Jasně, ve většině případů je moc fajn, když se po pilotkách člověk přeškolí rovnou na Cirruse, ale pak jsou případy, kdy to nemusí skončit dobře. Obecně si myslím, že málokde mají pilotní žáci takovou péči, jako u nás.

Připadá mi ale, že u nás moc neexistuje výkonnostní plachtění. A nemyslím si, že by to bylo nevyhovujícími podmínkami na letišti v Bubovicích, kde jsme omezeni TMA. Třeba aeroklub Slaný je na tom v tomhle ohledu možná ještě hůř, a přesto se tam každý víkend piloti perou o těch pár Cirrusů, co mají v hangáru. To se u nás moc neděje. Já jsem měl ale štěstí, že jsem měl hodně velkou podporu ze strany instruktorů, abych lítal co nejvíc a vyrazil si zalítat někam na jiné letiště, jakmile se naskytne příležitost.

Co bys vzkázal začínajícím plachtařům, kteří třeba zrovna přemýšlejí, jestli vyrazit ze svého domovského letiště na camp nebo na závody?

Je důležité sám chtít a taky mít podporu ostatních lidí z klubu, mít jejich důvěru, že jsem odhodlaný a že to zvládnu. Mně osobně hodně pomohlo jet s někým zkušenějším, kdo už ví, jak to na jiných letištích funguje, a ukáže mi, co a jak.