Aktuality

Jarní plachtařské soustředění 2016

8.5.2016

Jarní plachtařské soustředění jsme se po loňských dobrých zkušenostech rozhodli uspořádat opět v Hosíně - letiště LKHS si nás získalo nejen příjemnými podmínkami pro létání, ale i solidním ubytováním a excelentní hospodou (o palačinkách a míchaných vejcích se mnohým účastníkům bude nejspíš i zdát).

Soustředění bylo sice primárně výkonové, na své si ale přišli i žáci. Počasí totiž, hlavně v prvním týdnu, přeletům moc nepřálo. Matěj Šťástka, nejzkušenější z těch loňských, si do sytosti užil vývrtek a pádů - zatímco jeho žena Jana na startu doufala, že se malý Matěj nerozhodne narodit dřív a do plánovaného termínu ještě nějaké dva týdny počká. To Dr. Fiala si pěkně plachtil hlavně kolem dokola po okruhu, stejně jako Marek Veselý.

Ke slovu se dostali i úplní nováčci: knipl prvně držel v ruce Nikola Čulík, Peťulín Hošek, který kromě pilotování taky odkroutil kompletní šichtu při balení letadel směrem tam i zpátky, a Andrea Brisudová - ta zase ve druhé ruce držela dvanáctiměsíční Elenku, takže vyhrává první cenu za osobní time management.

Piloti si v prvním týdnu moc plachtění neužili, ale Honza Liška s Petrem Novotným a Standou Plášilem z toho nakonec aspoň nějaké místní pokroužení vykřesali. Neletové dny pak tým pilně využil k pěší výpravě do Hosína, na Hlubokou a také k delšímu autovýpadu do zámku v Jindřichově Hradci a na obhlídku Červené Lhoty. Tenhle výlet byl spojen i s krátkou exkurzí na jindřichohradecké letiště, kde nás místní nejen nechali nahlédnout do hangáru (ne že by tam toho bylo moc k vidění...), ale taky nám prozradili, že znají nejslavnějšího člena berounského aeroklubu, Víťu Zárybnického, a že se tu o něm vyprávějí celé legendy!

Druhý týden soustředění se kapku zhoršila teplotní situace - příjemných odpoledních 15 C se změnilo na 6 a ráno se teploměr pohyboval kolem nuly. Začátkem týdne zasypal vleky poprašek čerstvého sněhu. Zřejmě díky domácímu týmu v Bubovicích, který o víkendu s nasazením života statečně vzýval boha Termosku, termika ovšem nakonec přece jen přišla, a ti statečnější tak měli možnost si konečně vyzkoušet kroužit ve sněhových přeháňkách.

První zářez na CPS tak napsal 24. dubna Petr Hodulák svou stopadesátkou, při které odvážně nahlédnul skoro až do Strunkovic. O čtyři dny později Pavel Kuriščák s hodinářskou přesností na hraně omezených prostorů napočítal s VSO10 198,3 km (jojo, ani o metr víc) - a to už předznamenalo vyvedený pátek, nejúspěšnější letový den. Trochu čáru přes rozpočet sice udělal nefunkční startér ve vlečné, ale ten se povedlo PTS Hosín obratem ruky vyřešit a mohly se podávat výkony.

Klubovou hvězdou byl samozřejmě Miloš Matějka s pětistovkou Gmund - Tachov - Havlíčkův Brod, Petr Hodulák si odpustil výlet do Rakous a obletěl 460 kilometrů. Svůj výkon pak v závěru pro tisk komentoval: “A pochcal jsem Cirruse od okýnka až na konec imatrikulace.”

Fanda Rus vyrazil - prý jen tak pro zábavu (a s Andreou na palubě) - na Studenou a pak k Mladé Vožici, Honza Liška ho pronásledoval a všichni se vrátili domů za pár hodin spokojení a s nakroucenou stoosmdesátkou. Pavel Kuriščák s Petrem Lívancem to pojali spíš jako maratón než jako přelet a statečně místně kroužili v nehorázné zimě a dvojích (Petr) a čtvero (Pavel) ponožkách sedm a půl hodiny; Pavel však až po poctivě odletěných 210 km - nejdřív práce, potom zábava!

Sobota, ač vypadala původně taky slibně, nakonec termicky nic moc nenabídla. I Miloš Matějka po půlhodince místního kroužení plánovanou třístovku rozvážně odložil. Petr Hodulák se do ní nerozvážně pustil - a po 50 minutách letu už hlásil polohu na čerstvě zoraném poli u Prachatic. Jakmile ho ale záchranná výprava přivezla i s Cirrusem zpět do Hosína, okamžitě jsme s ním zapili šťastný návrat - i jeho narozeniny! Těžko říct, jestli měl větší radost z tuzemáku, nebo z písně “Dnes je kalba u tebe, náš Hodule” (hudba: Ivan Tásler, text: Andrea Brisudová), kterou mu žáci věnovali. Petr je pak, dojatý kouzlem okamžiku, na oplátku naučil univerzální text “Dva drozdi”, který měl u publika fenomenální úspěch.

Na neděli pak už zbylo jen stěhování zpět do Bubovic. Celá akce zabrala od startu vlečné s prvním větroněm v Hosíně (9:44) do zabouchnutí hangáru se složenými letadly v Bubovicích  (17:45) poctivých osm hodin a do samého konce vydrželi jen ti nejodolnější (Peťulíne, respekt!).

Hosínské zázemí i letové možnosti se i tentokrát těšily obecné spokojenosti a není nepravděpodobné, že se příští jarní soustředění bude konat opět tam. Snad jen ten termín by zasloužil posunout trochu víc do léta - i když, kolikrát v životě má člověk příležitost zaplachtit si ve sněhu, no ne?

Hedvika Šimková