Aktuality

Učíme se podlézat TMA

11.7.2018

Po úspěšném provozu v pracovní dny navázal náš aeroklub na dvěma svátky prodloužený víkend, který se díky příznivému počasí změnil takřka v minisoustředění. 

Letiště Bubovice je pravděpodobně letištěm nejblíže Praze, z kterého je možné létat plachtařské přelety. Neobchází se to však bez komplikací. Bubovický pilot má možnost vidět ho z výšky dvou kilometrů jen z paluby dopravního letadla při návratu z dovolené. V kluzáku již cca 600m nad terénem naráží hlavou do ruzyňského vzdušného prostoru (TMA) a jediný jeho únik je na jih směrem k Berounce a Karlštejnu. Tam mu opět nezbývá moc východisek, než namířit svůj stroj tváří v tvář brdským svahům a doufat ve slitování termických božstev. V opačném případě ho čeká přistání na polích kolem Kytína nebo Hostomic, kde by místní už pomalu mohli začít vytyčovat neoficiální přistávací dráhy, alespoň soudě podle četnosti přistání kluzáků.

Velkou pomocí našim plachtařům je velice shovívavý přístup řízení letového provozu, které umožňuje s ohledem na "velký" provoz dočasně propůjčit našim letadlům část prostorů TMA. To dovoluje větroňům nastoupat do větší výšky a získat tak víc šancí na úspěšný odlet. Za to si zaslouží velký dík, protože ve výsledku z toho mají akorát víc práce a starostí. Na jedné straně musí celý den poslouchat kňučení bubovických dispečerů o alokaci prostorů, na straně druhé vysvětlovat kapitánům přilétajících A-380, že s tím klesáním musí ještě chvíli vydržet, protože přízemní hmyz by si rád také zalétal.

Jedním z prvních milníků v životě začínajícího plachtaře z Bubovic tak většinou není klasická "padesátka", ale "únik z TMA". V tomto duchu se také nesly uplynulé sváteční dny. Ve čtvrtek doplatil na výškový strop Petr Lívanec, který ve svém ASK-21 skončil zcela za humny - na poli u obce Srbsko (za své první pole byl večer po zásluze hozen do požární nádrže). Víťa Polok v Cirrusu zase služebně mladším ukázal, že vynucené přistání na odkluzu (tentokrát na letišti Příbram) není nic, za co by se měl člověk stydět, a stává se to i zkušenějším harcovníkům. Přelet Pavla Kuriščáka sice dosáhl výšin přes 2500 m, nicméně jeho trať musela být předčasně zkrácena kvůli bouřce bouřící nad posledním otočným bodem.

Po téměř neletovém pátku vedly o víkendu všechny tratě k plzeňskému Letkovu. Důvodem byl relativně silný vítr, proti kterému se nikomu nechělo při návratu bojovat. Zatímco pro Víťu Poloka byla rychle oblétnutá stovka spíše jen technickým cvičením, Pavel s Peťulínem se na přelet vydali společně. Protože pro Peťulína to byl vůbec první pokus o něco takového, dostal se Pavel do role průvodce a psychické podpory. Společný let trval však jen omezenou dobu. Jakmile začalo jít při návratu z Letkova do tuhého, byl Peťulín odhozen napospas osudu ve prospěch minimalizace množství polních přistání a psychická podpora pokračovala již pouze pomocí radiokomunikace. Nevzdal se a návrat na domovské letiště si nakonec sám hrdinně vybojoval. Výsledkem úspěšného prvního přeletu nemohlo být zase nic jiného, než večerní nedobrovolná koupel v požární nádrži!

V neděli se celá situace úspěšně opakovala, nicméně s Peťulínem již zcela samostatně absolvujícím celou trasu do Letkova a zpět, jako by se už nechumelilo. Neoficiální letiště Hostomice naopak opět prověřil bubovický Blaník s Davidem a Paldou na palubě. Život pod TMA je zkrátka složitý, ale nikoli nemožný!