Aktuality

První týden soustředění za námi

6.5.2018

Po prvních sedmi dnech pobytu v Hosíně můžeme konstatovat, že minimálně situace na letištní ploše je oproti loňsku výrazně lepší: namísto sněhu totiž kvetou pampelišky.

V pondělí 30.4.  jsem se potýkali s větrem přes 5 metrů a povětrnostní podmínky tak umožnily jenom místní termické lety. Rekord 3:29 ve vzduchu si shodně připsali Petr Hodulák (Cirrus) a Víťa Polok (L33.). Pár zakroužení si užil i zbrusu nový Blaník 6706 a ASK-21. Deset vleků jsme v tomto počasí považovali za úspěch, pod vedením zkušeného skladatele Miloše Matějky jsme naskládali kompletní letadlový park (kromě 3702, který zůstal na kotvách) do již téměř plného hangáru a šli si spokojeně sednout k ohni, abychom na jeden zátah oslavili čarodějnice a Hodulovy narozeniny.

Svátek práce vypadal od počátku pesimističtěji: kromě zlobivého větru bylo ráno také zataženo vysokou oblačností. Nakonec se ale celá situace vyvinula velmi příznivě, a tím zdaleka nemyslím jen doplnění zásob rumu, který den předtím došel. Večerní uzávěrka spočetla celkem 21 vleků (vlekaři Martinu Štolbovi se o nich pak nejspíš i zdálo), třiatřicítka nakroutila ve vzduchu čtyři hodiny a ASK dokonce šest a půl! Stále ale pouze místně.

Vítr nás trápil i ve středu, a to kromě síly i směrem – během provozu bylo třeba otočit dráhu. Celkem se podařilo jen 8 startů, během nichž alespoň Víťa Polok zvládnul svoje přeškolení na Cirruse a Pavel Kuriščák načal přeškolení na L-33 – ten ale musel na dokončení počkat až do čtvrtka. Ve čtvrtek se pak vlečná vznesla dvanáctkrát, než letadla i tým zahnaly do hangáru bouřky (místni z něj naštěstí vystěhovali Čmeláka, takže se tam bez problémů vejde doopravdy všechno, co jsme z Bubovic přivezli, včetně 3702, dříve kotveného pod širým nebem).  Ze čtvrtečního místního termického polétání nakonec někteří natěšení piloti vykřesali i první zápisy na CPSku:  Petr Hodulák za svých 103 km na L-33 dostal přiděleno závratných 174 bodů a Pavel Kuriščák (99,3 km na L-33) a Víťa Polok (127,1 km na Cirrusu) skončili jen pár příček za ním.

Pátek 4. května byl ve znamení vyčkávání, které se nakonec protáhlo až do saméno večera a bylo marné: provoz zahájen nebyl. V Praze mezitím o poledni vyráží konvoj směr Vysoké Mýto (vyzvednout vlek s VSO-10 s opravenou výškovkou) – Bubovice (přidat do transporťáku křídla, která do Mýta neodjela, a vyzvednout od Kamila jednu “sponzorovanou” láhev Bumu) – Hosín (zaparkovat vlek vedle ostatních a tu devítihodinovou štrapáci na pátečních zacpaných silnicích konečně pořáně zapít).

V soboru je provoz obtížný – to už koneckonců od minulého víkendu víme. Místni aeroklub sám udržuje provoz na dvě až tři letadla, a když k tomu my přidáme čyři naše a pár ultralightů z okolí, zdejší dráha to nějak nestačí pobírat. Šestnáct vleků nám s vyčkáváním, kdy tohle přistane a ono vzlétne, zabralo celý den. Hlavní náplní byly především povinné okruhy a terény na nove přivezené Vose. Zejména terény byly ale v tak hustém provozu skoro neřešitelnou záležitostí.  Letadla jsme ho hangáru vraceli až se soumrakem. A tou dobou jsme taky měli možnost vzlet místního L-60 Brigadýr, bohužel ale k velmi smutné příležitosti: jako pietní akt za zdejšího pilota Jirku Lišku, který se  před čtyřmi týdny stal v roli instruktora ultralightu obětí fatální letecké nehody.